Ráda vařím, ráda jím. Do veganského světa občas chodím pro inspiraci, protože se v něm nacházejí zajímavé chutě, o nichž lidé někdy nemají ani ponětí. Tahle knížka je navíc určena i flexitariánům, proto jsem neváhala a sáhla po ní. 

Přebal kuchařky hrdě hlásá, že autorem je český kuchař. Čtenáři to tedy dává naději, že vaří ze surovin, které jsou u nás dobře dostupné. Když jsem se snažila vařit podle zahraničních veganských kuchařek, narážela jsem někdy přesně na tento problém-veganské suroviny, které byly dobře dostupné ve světě, u nás bylo těžké najít. Situace se ale v tomto ohledu zlepšuje a s touto kuchařkou by tyto problémy nastat neměly.

Kuchařku samozřejmě nejlépe otestujete, když z ní něco uvaříte. Já jsem to tak taky udělala. Ale než se k dostanu k výsledkům mého snažení, přidám ještě pár informací o uspořádání. Kuchařka je dělena na jednotlivé kapitoly (polévky, hl. jídla, dezerty apod.). Každý recept obsahuje stručnou úvodní informaci o jídle, seznam surovin a postup, který je ve většině případů stručný, ale dostatečný. Pod každým receptem jsou pak kolečka, která dokreslují složení a charakter pokrmu. Kuchařka také obsahuje slovníček méně známých pojmů, což u některých pokrmů velmi usnadňuje pátrání po surovinách.

Dále jsem vyzkoušela recept na banánovo-hroznové smoothie se skořicí. Tento recept už mě tolik nenadchl. V receptu stálo, že rozmixujeme celé kuličky hroznového vína-bohužel jadérka mixér příliš nerozmixoval a ve výsledném nápoji mi to dost vadilo. Ani chuť mi nepřišla nijak lahodná, rozhodně bych tento recept už podruhé nezkoušela.

I tak jsem ale byla spokojená s kari, tak jsem nad tímhle přivřela oči. Na kuchařce mi však vadí tři věci:

1) Moc nechápu, proč je tam tolik receptů s náhražkami masa. Najdete tam třeba recept na kachnu (dělanou z náhražky samozřejmě), do polévek se přidává náhražka choriza apod. Podle mě by bylo mnohem lepší, kdyby kuchařka obsahovala více zeleninových receptů, které by určitě byly hodnotnější než náhražky tradičních jídel, která samozřejmě v tomto podání tradičně vůbec nechutnají. Opravdu potřebuje vegan jíst něcojakokachnu? Nevím, možná ano, ale i tak mi těchto receptů přijde na tuto knihu zbytečně moc.

2) V polévkách se automaticky počítá s použitím kostkového bujonu. No nevím, neměla by být veganská strava především zdravá? Opravdu je takový problém udělat si poctivý (a mnohem chutnější) zeleninový vývar? Myslím, že vegani jsou na složitější přípravu jídel zvyklí, myslím tedy, že by to pro ně nebyl problém.

3) Samozřejmě cena. Suroviny na výrobu jídel v této knize opravdu nepatří k nejlevnějším. Nicméně uznávám, že za to autoři opravdu nemůžou a je na každém, kolik nakonec do surovin investuje.

Celkově tedy hodnotím kladně, pouze s pár ale (viz výše). Rozhodně je fajn, že je na českém trhu kuchařka pro menšinové strávníky, podle níž se dá dobře a chutně vařit :-).